Cholesterin v poutech

V Pepanově bývalo rušno — zvlášť u hlavní mozkové brány. Každý den odtud vyjížděl Cholesterin – elegantní posel v lesklém kabátě a s kufříkem plným zásob.
Jeden den mířil k nervům, aby opravoval myelinové obaly. Druhý zásoboval hormonální továrnu, třetí vozil stavební materiál cévám. Všichni ho znali a vítali.
Byl sice trochu namyšlený elegán, ale bez něj by v těle nefungovala půlka stavebních prací.

Jenže ten den bylo všechno jinak.

Poplach u hlavní brány

Z hlubin cévního systému se valila jednotka, kterou nikdo v Pepanově ještě neviděl — Statináři. Pochodovali v řadě, měli přísné obličeje, černé přilby a štíty s nápisem "STOP CHOLESTEROL".

"O co tady jde?" vykročil Cholesterin směrem k bráně.
"Z rozkazu! Tady končíš!" zahřměl velitel Statinářů. "Žádné další zásilky do těla. Pepa má vysoký cholesterol — jsi oficiálně zablokován."

Brána, kterou roky procházel, zaklapla s kovovým zvukem.
Mozkové buňky zalapaly po dechu. "To není možné," zašeptala synapse. 

"Bez něj nemůžeme udržet nervy pohromadě."

Hormonální továrna v panice

Na druhém konci městečka začaly v hormonální čtvrti bít poplašné zvony. Estrogenka, Kortizolka a Testosteronek se málem srazili v chodbě.

"Z čeho máme vyrábět hormony?!" křičela Kortizolka.
"Doposud to fungovalo perfektně," bědovala Estrogenka, "ale pokud Cholesterin nedorazí… celé řízení organismu se zhroutí!"

Továrna zhasla světla. Dopravní pásy se zastavily. A ve vzduchu bylo cítit strach.

Cévy bez opraváře

Mezitím v cévních ulicích vznikaly drobné trhlinky. Dříve by je Cholesterin rychle zalátal — byl to přece mistr na opravy.
Ale tentokrát nepřišel.
"Kde je náš opravář?" volaly cévní buňky. "Bez něj se z nás stane dálnice s dírami!"

"Už jsme ho viděly," šeptla jedna červená krvinka. 

"Statináři ho drží u brány. Nepustí ho ven."

Mozek ztrácí tempo

V mozkové centrále to začalo drhnout. Neurony zpomalily přenos, signály se motaly, paměť vynechávala.
"Kde je můj materiál na údržbu?" volala Astrocyta.
"Nemám čím opravovat izolaci!" křičela nervová vlákna.

Statináři hlídali bránu jako ostří hoši z vojenské jednotky. Nikdo neprošel, nikdo nevyslal ani kapku cholesterolu dál.

Pepa na gauči

A co Pepa? Seděl doma, zastrčil krabičku prášků zpět do šuplíku a spokojeně si řekl:
"Mám to pod kontrolou. Mám prášky na cholesterol."

Jenže jeho tělo mělo jiný názor.
Mozek zpomaloval. Hormony klesaly. Cévy byly bez ochrany. A únava se mu usadila do každé buňky.

Nikdo mu totiž neřekl, že cholesterol není nepřítel, ale spojenec. A že zablokovat posla není řešení — ale začátek většího problému.

Závěrečné slovo z Pepanova

Obrana v Pepanově nepadla proto, že by buňky byly líné. Padla proto, že neměly z čeho stavět a opravovat.

Cholesterin byl uvězněn, a s ním i schopnost těla udržet rovnováhu.
Imunita, hormony, mozek i cévy — všichni ho potřebují, aby mohli dělat svou práci. V rovnováze, ne pod zámkem.

A co ty?
Chceš skutečně řešit příčinu, a ne jen umlčet signál?