aneb Láska na první buňku 

Do Boženova dorazil jednoho jarního rána nový návštěvník — svěží, jiskřivý , s pořádnou dávkou energie.
Pan Céčko.
Přišel s úsměvem, pískal si a volal:
"Tak kde to tady máte rozcuchané, dámy buňky? Jdu uklízet, opravovat a chránit!"

V Rozdělovací kanceláři živin to v tu chvíli začalo vřít.

Signály z celého Boženova blikaly jako vánoční stromek.

První se ozval Mozek — klasika. 

"Tady! Tady! Já mám přednost!" volaly nervové buňky, protože bez Céčka jim to prostě nejiskří.
Hned za nimi mávaly Imunitní buňky — ty by si Céčko nejraději nastěhovaly natrvalo, aby měly pořádnou sílu.

"Přesně sem!" přidaly se plíce, játra i cévky. 

Každý chtěl svůj kousek Céčka — a není divu, jeho pomoc byla vzácná. 

Jenže Céčko měl svůj plán. Všude byl potřebný, ale srdce ho táhlo jinam.

A tak zatímco doručovací červené krvinky rozvážely jeho malé balíčky všude možně

— do plic, jater, kůže, zrakových center i cévek — on se pořád rozhlížel, šmejdil očima … a potom ji uviděl.!.!

Opřenou o jemnou vazivovou tkáň, s nepatrným úsměvem, trochu unavenou, ale pořád krásnou. Najednou mu chyběl kyslík - zalapal po dechu. 
Slečna Kolagenka!!!

"No teda," vydechl Céčko a zrudl až do svých céčkových konečků.

"Ty tady dáváš všemu tvar, oporu, pružnost… ale vypadáš, že trochu vadneš?"

Kolagenka tiše přikývla:
"Bez tebe, Céčko, jsem slabá. Moje vlákna se třepí, pružnost mizí, kůže chřadne a vrásky si dělají mejdan. Sama to nezvládám."

A to byla chvíle, kdy se Céčko zamiloval až po poslední atom.

Narovnal se, přehodil si batoh antioxidantů přes rameno a slavnostně prohlásil: 

"Od dneška už na to nebudeš sama."

"Já tě posílím, ochráním Tebe i Boženov, tvůj domov!"

Od té doby se stali nerozlučnou dvojkou.

Kolagenka začala kvést, vrásky ustupovaly, cévky získaly sílu a kůže se znovu leskla.

Všichni obyvatelé Boženova jásali — fibroblasty tleskaly, krevní buňky zpívaly, a v pleti se to doslova rozzářilo.

A tak začalo jejich společné dobrodružství. 

Céčko se usídlil po boku Kolagenky, a díky němu začala být všechna kolagenní vlákna pevnější, pružnější a odolnější.
Vrásky se stáhly, cévky dostaly sílu, klouby si oddechly a kůže znovu zářila.

I ostatní buňky se radovaly. "No konečně!" smály se fibroblasty, které měly s výrobou kolagenu plné ruce práce.
"Teď to teprve pojede, teď se Boženov bude lesknout jako nový!"

A Céčko? Každé ráno rozesílal svoje jiskřivé polibky do celého těla. 

Ale největší kousek lásky patřil pořád Kolagence.

A co Božka?
Jen se ráno podívala do zrcadla a zamrkala:
"Hele… ta pleť nějak září!"
Netušila, že díky tomu, že začala poctivě každý den užívat vitamín C, ve vesničce Boženov se zrodila velká buněčná love story, která zachránila nejen pružnost její kůže, ale i náladu.

Závěrečné poselství:
A tak když má tělo dost Céčka, Kolagenka kvete, kůže září, klouby drží a vlasy i nehty zpívají radostí.
Když ale Céčko chybí, Kolagenka vadne a s ní celé tělo ztrácí sílu i pružnost.

A jak jste na tom Vy? 

Má Vaše Kolagenka sílu zářit? Pustíte za ní jejího ochránce Céčko???