Párty viráka Chřipáka

Bylo sychravé ráno v Pepanově a ve vzduchu visel neklid.
Na věži imunitního velitelství zabušila klapka poplašného zvonu.
"ALARM! ALARM! Vetřelec na slizničním okraji!"
Všichni, kdo měli ještě aspoň špetku sil, se rozběhli na svá místa.

Velitel obrany Toník T-lymfocyt vyběhl na ochoz a zvolal:
"Poplach v první linii! Imuško, aktivuj signalizační štít, interferony do akce!"

Mladá poslíčková buňka Imuška se rozběhla mezi ostatní:
"Do zbraně! Do zbraně! Virák je tady!"

Na scénu dorazila i NK jednotka – drsní chlapíci s membránovými štíty.
"Kde je?" zasyčel jejich velitel Hugo NK.
"Na bráně," odpověděl Toník, "tentokrát přichází z nosní ulice. 

Ale pozor, má s sebou posily. Mutanty."

Do toho se ozvaly z velitelského sálu další hlasy.
Makrofág Marcel už stál na hradbách. "Mám vizuál! Vypadá jako prodejce vitamínů… kufřík s nápisem ZDARMA!"

"To je jeho trik!" zaječela B-buňka Běla, která se snažila svolat protilátkovou jednotku.
"Když otevřeme dveře, je po nás!"

Všichni se připravovali k obraně — jenže když Imuška doběhla do zásobovacího centra, zůstala stát jako opařená.
Regály prázdné. Žádné vitamíny, žádný zinek, žádné C.
Nádrže s vodou skoro suché.
A Pepa? Ten místo vody lil do těla colu a kávu.

"My… my nemáme čím bojovat," zašeptala Imuška a běžela zpátky k jednotkám.

"Držet linii!" křikl Toník a udeřil do gongu.
Makrofág Marcel se vrhl na virákovu první vlnu, Hugo NK kryl záda a Běla rozbalila poslední tři protilátky, které jim zůstaly z minula. Ale byla to marná snaha.

Virák Chřipák se usmíval.
"To je všechno? Takhle slabé hradby jsem ještě nezažil."
Otevřel kufřík, hodil dovnitř pár svých "virových dárků" a dveře se rozlétly. Obrana padla během pár minut.

Toník klečel na zemi, kolem něj Imuška a Běla.
"My jsme bojovali, jak jsme mohli," šeptla Běla, "ale bez výživy… bez vody… jsme neměli šanci."

Virák se rozvalil na trávníku Pepanova vnitřního města a rozbalil párty stan.
"Tak, a teď si to tu zařídíme po svém."

 A tak zatímco v Pepanově virák rozbalil kufřík a pozval své kamarády, Boženov o pár ulic dál ještě netušil, že se blíží velká zkouška.

Obrana v Pepanově nepadla proto, že by buňky byly líné. Padla proto, že neměly z čeho brát.
Imunita totiž nevznikne sama od sebe. Není to tlačítko, které se zapne, když virák zazvoní.

Imunita se buduje dlouhodobě — z každého doušku vody, z každé noci, kdy si tělo pořádně odpočine, z každé kapky vitamínů a minerálů, které buňky dostanou.
Staví se den po dni, kámen po kameni, od dětství až do dospělosti.

A když přijdou vetřelci, je jasné, kdo má pevné hradby… a kdo jen otevřené dveře.

A co Pepa? Ten leží pod dekou, s hlavou jako střep a tělem, které sotva zvedne hrnek čaje.
Každý sval bolí, v krku škrábe, oči pálí a všechno, co si tělo žádá, je klid, voda a péče, kterou mělo dostat dávno předtím.

Jeho buňky sedí vyčerpané v prázdné zbrojnici, s helmami nakřivo a pohledem, který říká jediné:
"My jsme se snažily… ale s prázdnými rukama se válka nevyhrává."

A tak zatímco Pepa smrkáním plní kapesník za kapesníkem, jeho tělo mu dává lekci, kterou žádný sirup ani prášek nesmaže:
Imunita se nepostaví přes noc. Staví se den po dni.

Zajímá tě, jak jsou na tom tvoje buňky? 
Chceš vědět, jestli mají pevné dveře a dost síly postavit se virákům?
👉 [Online poradenství – odkaz]
👉 [HBS měření – odkaz]