Pohádka o unavených buňkách

"Čau, Jarko," připlula si červená krvinka ladně cévkou a mrkla na jaterní buňku.

"Ty teda nevypadáš dneska moc čerstvě…"

"A divíš se?" odfrkla si Jarka – jaterní buňka – a otřela si imaginární pot z membrány.

"Ráno mi sem přistál tukový koktejl z fastfoodu a na oběd litr kávy s cukrem. Já už fakt nevím, z čeho mám brát energii… tohle není výživa, to je sabotáž."

Krvinka se rozesmála: "Jojo, slyšela jsem dneska stěžovat si i plicní buňku.

Prý dostala místo čerstvého vzduchu směs panelákového dusna a vůně osmažené cibule z kuchyně."

"Chudák Plíca," povzdechla si Jarka. "A to si lidi myslí, že tělo zvládne všechno samo. Bez vitamínů, minerálů, kyslíku a pořádného pití.

Já už ani nevím, kdy jsme naposled měly v buňkovém bufetu něco, co mělo živiny."

Krvinka vážně přikývla: "Pamatuješ, když dostala zelené smoothie a trochu pohybu? To byl fičák! Já jsem svištěla jako formule, Plíca jásala a ty jsi detoxikovala jak z partesu."

"Jo… zlaté časy," zasnila se Jarka.

"Měla jsem energii, nebyla jsem přetížená a všechno šlapalo jako po másle."

"A teď?" pokrčila krvinka membránou. "Já vozím zbytky cukru, kofeinu a stresové hormony… a modlím se, abys to všechno zvládla zpracovat."

Jarka protočila cytoplazmu: "To bych potřebovala tak týden detoxu, dávku vitamínu C a nějaký ten minerál na povzbuzení. Takhle už fakt melu z posledního."

A tak si tam spolu krvinka s jaterní buňkou povídaly… a vzpomínaly na časy, kdy měly dost paliva i kyslíku.
Mezitím Plíca někde v dálce vzdychla: "Ať už nám někdo konečně přinese trochu čerstvého vzduchu a zeleniny!"

A co asi říkají Tvoje buňky? Jásají… nebo taky šeptají "už nemůžeme"?