Pohádka o tom, jak se močový měchýř s ledvinami rozhádali

Byl krásný den u  Božky v těle… alespoň do chvíle, než se v močových cestách rozjela pořádná hádka století.

Dvě červené krvinky — Bětka a Maruška — se právě potkaly v kapilární "dálnici" a už z dálky slyšely dusot a šum.

"Ty jo, slyšíš to?" naklonila se Maruška ke své kamarádce.
"Jo," přikývla Bětka, "to je zas mela dole u měchýře. Buňka Měchýřka Milada a Ledvinka Líza se do sebe pustily jako dvě trhovkyně. A to jen proto, že Božka zase celý den… nepila!"

"No jasně," povzdechla si Maruška. "Sucho jak na Sahaře, moč hustá jak sirup a bakterie si tam udělaly wellness. A kdo to pak odnese? My všechny."

Mezitím dole u močového měchýře —

"Já už toho mám DOST!" křičela Milada, buňka měchýřka, červená vzteky i podrážděním. "Takhle to dál nejde! Každý den čekám, že mi sem přestaneš pouštět ty jedy  - moč plná odpadu a žádná obrana. Imunitní hlídka nestíhá a bakterie si tady dělají mejdan!"

"A co myslíš, že já?" odsekla Líza, buňka ledviny. "Já tu filtruju toxiny od rána do večera, bez přestávky! Voda nikde, Božka běhá sem a tam s kafem a colou a myslí si, že to takhle může fungovat věčně! Moje filtry už skřípou!"

Milada se k ní prudce otočila a zařvala: "Tak proč mi teda pouštíš samý hnusy?! Vždyť to, co ke mně posíláš, smrdí už na kilometry! Bakterie si tady udělaly aquapark a ty se nahoře flákáš!"

Líza zrudla a bouchla do stolu (tedy do své membrány): "Flákám?! Já?! To snad nemyslíš vážně! Já makám jak divá, ale z ničeho se voda neudělá! 

Já bych ti klidně  čistou přefiltrovanou a krásnou moč, kdyby Božka aspoň trochu pila! 

Ale když máš jako vstup sucho, tak ti nemůžu dodat pramen života, no ne?"

Milad a si odfrkla: "Jo jasně, výmluvy!"
"Výmluvy?" vyprskla Líza. "Já tu dřu jak mezek, zatímco ty si stěžuješ a ještě na mě řveš! To není fér!"

V tu chvíli dorazily Bětka a Maruška — dvě červené krvinky.
"Milado," řekla opatrně Bětka, "možná na Lízu trochu moc tlačíš… Ona za to vážně nemůže."
"Jo," přidala se Maruška, "za to může Božka. Voda nikde, stres všude, kofein místo tekutin — co s tím asi má Líza dělat?"

Milada zůstala stát s otevřenou pusou a najednou jí došlo, že vlastně křičí na špatného člověka… teda buňku.

Do toho dorazila Imunitní buňka Žofka s píšťalkou v ruce. 

"Tak a dost! Vy dvě máte být tým. Když se hádáte, jen tím dáváte bakterkám prostor se roztahovat. 

Líza si povzdechla: "Kdyby Božka trochu pomohla, všechno by běželo jako po másle…"
Milada přikývla: "Jo, promiň, Lízo. Já jsem prostě už vyčerpaná. Pálení, tlak, antibiotika… někdy to na mě padne."

Bětka s Maruškou se usmály: "No vidíš. Stačí spolu mluvit a ne po sobě křičet."

A tak se Měchýřka Milada s Ledvinkou Lízou sice pohádala, ale nakonec si obě uvědomily, že nejsou nepřátelé, ale parťáci. Protože když jedna nestíhá, ta druhá to vždycky odnese. A všechno začíná u Božky… a u vody. 

Co buňky opravdu potřebují:

• dostatek čisté vody během dne 

• podporu imunity a vitamín C 

• bylinky (brusinky, lichořeřišnici, D-manózu) 

• regeneraci střev po antibiotikách

• méně stresu a víc naslouchání tělu 

A jak se mají tvoje buňky močového měchýře a ledvin? Povídají si v klidu… nebo už taky křičí jako Milada s Lízou?