... aneb Když kůže zůstane poslední možnost

V Boženově bylo dlouho nezvykle ticho. Takové to ticho, kdy všichni tuší, že se něco blíží.
A taky že ano — toxický konvoj byl už na cestě.

"Poplach!" zaječela Lída, hlavní jaterní buňka, a roztočila maják nad detoxikační bránou.
"Další toxiny na trase! Sklady jsou plné, není kde vykládat!"

Z rohu se vyřítily strážní buňky, postavily se do pozoru a zabouchly masivní bránu s obrovským nápisem PLNO!
Jenže toxiny už dorazily. Barely, sudy, pytle — všechno pod velením kapitána Kadmia a jeho otrávené party.

"Tak co, holčičky," zachechtal se Kadmium, "kam si nás dneska odložíte?"

U jater – stopka

První zátaras tvořila játra.
"Sem ani krok!" křičely buňky, až jim žluč klokotala. "Božka pije málo vody a žádná očista se nekoná. Už tak sotva stíháme!"
Závora se zabouchla. Kadmium se jen ušklíbl.

Ledviny v úzkých

Ledviny zkusily vyjednávat.
"Zkusíme to ještě přes nás," navrhla jedna mladá filtrační buňka. Ale starší sestra ji zarazila:
"Nemáme z čeho filtrovat, když Božka pořád zapomíná pít. Pokud nás přetlačí, bude zle!"
Zvedly ceduli PŘETÍŽENO a odvrátily pohled.

Plíce už lapají po dechu

Plicní obránci byli unavení. Málo vzduchu, málo pohybu.
"Zvládneme to?" šeptala jedna alveolární buňka.
"Ne… jsme zadýchaní už jen z vlastního života," odpověděla druhá a branka zůstala pootevřená.

Kadmium a jeho parta se zachechtali. "Takže tudy, hoši!" sykl a kolona se dala do pohybu.

Poslední linie: kůže

A pak ji spatřili. Kůži.
Stála na konci ulice, čistila si póry a doufala, že ji nikdo nenajde.
"Ne, ne, ne… já nejsem skládka," sykala, když toxiny dorazily až k ní. Ale byly rychlé. Moc rychlé.
Barely se začaly valit do jejích vrstev jako lavina. Jeden pupínek, druhý, třetí… póry praskaly, maz bublal a obranná linie se zlomila.

"Máme průlom!" křičela kůže. "Už to nezvládám! Pomóóóc!"

Celý Boženov se otřásl.
Z těla se začal zvedat dusivý tlak — a toxiny se hrdě usadily tam, kde bylo nejvíc místa.

A co Božka?

Ráno stála u zrcadla. Otoky pod očima, pupínek na čele, zarudlé tváře.
"To snad není možný," povzdychla si. Ale její tělo nezlobilo — jen mluvilo. Volalo o pomoc.

Kůže byla poslední záchrannou linkou, když játra, ledviny a plíce už nestíhaly.

Co tělo potřebuje, aby se dýchalo lehčeji:

• Čistou vodu – základ pro ledviny a vylučování toxinů.

• Podporu jater – hořké čaje, ostropestřec, méně alkoholu a přepálených tuků.

• Čerstvý vzduch a pohyb – plíce potřebují dýchat zhluboka.

• Vitamin C, zinek, selen, křemík – aby detoxikační týmy měly sílu.

• Skutečné jídlo – méně chemie, více výživy.

Mapa obličeje – tělo mluví nahlas:

Otoky pod očima – ledviny volají po vodě a odpočinku.
Tváře – plíce, dech, pohyb.
Čelo – přetížená játra a stres.
Brada a čelist – hormony, trávení.

Závěrečné poselství:
Když detoxikační orgány nestíhají, kůže nastoupí jako poslední obránce.
Ale pokud dostane pomoc včas — nemusí bojovat sama.

A co ty?
Jak na tom jsou tvoje detoxikační sklady? Jsou plné síly — nebo už volají o pomoc?