- aneb Silná obrana Boženova

Virák Chřipák Kazisvět ten den necestoval jen tak náhodou.

Přeskočil z Pěpanova rovnou do Boženova — tiše, nenápadně, s naleštěným kufříkem a úsměvem, který budil falešnou důvěru.
Měl jasný plán: dostat se přes bránu imunitní čtvrti.

V jednom bílém domečku v srdci obranné linie bydlela maminka Imuna a její dcerka Imuška – malá, ale bystrá imunitní buňka, která právě přišla ze školy.

"Mamííí!" vyhrkla hned ode dveří. "Dneska jsme ve škole dostali VAROVÁNÍ! Musíš mi ho podepsat!"
Podala jí papírek s razítkem Imunitní škola – odbor virových hrozeb.

Maminka si nasadila brýle a četla nahlas: 

"V oblasti slizničních čtvrtí se potuluje nebezpečný virák jménem Chřipák Kazisvět. Vydává se za poctivého prodejce vitaminových lízátek, ale ve skutečnosti obsazuje domovy buněk a zabírá jejich území. Všichni obyvatelé těla musí být ve střehu."

"Maminko," šeptla Imuška, "pan učitel T-lymfocyt říkal, že je ten virák fakt mazaný. Zaklepe, usměje se, nabídne vitamín… a když otevřeme dveře — šup! A už je uvnitř!"

Maminka se zamračila a pohladila dcerku po membráně.
"Tak poslouchej, já teď musím skočit do Obchodního centra Lymfa pro zásoby antioxidantů a Déčka. A ty, Imuško, nikomu nebudeš otvírat. Rozumíš? Ani když bude mít hezký oblek a úsměv."

"Ani když bude říkat, že má dárek?"
"Ani tehdy," odpověděla maminka pevně.

Ještě jednou ji pohladila, oblékla si svůj obranný plášť a vyrazila ven.
Domeček ztichl a Imuška zůstala sama — jen s jemným hučením obranného systému v pozadí.
Chvilku bylo ticho… možná až podezřele velké ticho.

A pak se ozvalo:
"Dobrý den, slečno!"

Virák Chřipák stál u branky s falešným kufříkem, na kterém bylo napsáno Super Vitamín ZDARMA.
Měl naleštěný kabát, milý úsměv a vychovaný tón.
"Jen na chvilku," šeptal líbezně, "nech mě jen nakouknout…"

Imuška si vzpomněla na slova maminky. Stiskla všechny membránové zámky, aktivovala obranný štít a spustila alarm.
"Neotvírám cizím!" vykřikla a odpálila signál interferon.

Během pár vteřin dorazila jednotka NK buněk – obránci první linie.
"Tak tady tě máme, Chřipáku!" zařvali a vyvedli viráka ven dřív, než stačil říct "mutace".

Když se maminka Imuna vrátila, hrdě poslouchala dcerčino vyprávění.
"Vidíš," usmála se, "takhle to funguje, když jsme silné, bdělé a máme dobře zavřené dveře. Virák se může usmívat, jak chce — dovnitř se nedostane."

Pak se sklonila blíž k Imušce a dodala tiše:
"Tohle by se ale v Pěpanově nestalo. Tam jsou obchody s vitamíny a minerály poloprázdné, imunitní hlídky zesláblé a dveře obrany už dávno netěsní. Tam má virák volné pole. Myslel si, že i u nás to bude snadné… Ale spletl se. Tady v Boženově máme pevné hradby."

Imuška se rozzářila. "Takže… když máme dost sil a výživy, nemůže se k nám jen tak dostat?"

Maminka přikývla. "Přesně tak. Když se o sebe staráme, dáváme tělu všechno, co potřebuje, virák prostě nemá šanci. Silné buňky drží spolu, a to je ta největší síla."

A tak zatímco v Pěpanově už virák postavil své ležení, v Boženově se jen zavřely dveře… a bylo po invazi.

A co Božka?
Ta si s virákem poradila po svém. 

Párkrát pšikla, smrkla, doplnila vitamín C… a jela dál.
Nemoc se ani nestihla rozjet — obrana ji zastavila hned na prahu.

Když má tělo silnou imunitu, neznamená to, že viráky nikdy nepotká.
Jen prostě nemají šanci rozbalit kufříky a zabydlet se.

Když buňky mají dost vitamínů, minerálů a péče, tělo je silné.
A kdo o své tělo pečuje každý den, ten nedává virům žádnou šanci.

Pevné dveře a silná imunita nejsou náhoda. 
Zajímá tě, jak je posílit právě u sebe?
[Online poradenství – odkaz]
[HBS měření – odkaz]