…aneb každé tělo má svůj vlastní příběh 

Kdysi dávno — nebo vlastně ne tak dávno — žila dvě docela obyčejná těla.
Zvenčí jste je možná zahlédli ve frontě na kávu, jak spolu povídají u stolu, nebo při procházce parkem.
Říkalo se jim Božka a Pepa. Ale uvnitř… tam se odehrával úplně jiný svět.

Tam totiž ležela dvě živá městečka: Boženov a Pepanov.
Na první pohled se zdála podobná — obě města byla vystavěná z milionů a milionů malých domečků (buněk), propojených hustou sítí dálnic, řek a energetických linek. Ale atmosféra byla v každém z měst trochu jiná.

V Boženově panoval jemný řád, jistý rytmus a důraz na pohodu.
Buňky tady milovaly teplo, rituály, péči a občas i trochu dramat. Když Božka zapomněla pít nebo si místo odpočinku dala další kávu, v městských ulicích to okamžitě začalo šumět: někdo si stěžoval, jiný lamentoval a další spustil poplach.

V Pepanově bylo všechno tak trochu "chlapsky". Méně plánování, více improvizace.
Buňky tu často makaly, i když už měly dost. Pepa měl pocit, že tělo prostě nějak "pojede samo" — a tak jeho buňky často dělaly přesčasy, aniž by se kdokoli staral, co vlastně potřebují.

A tak tu spolu Boženov a Pepanov žily bok po boku — dva samostatné světy, které spojovalo všechno možné: společné jídlo, viry, bakterie, smích i stres. Když v jednom městě začal problém, většinou do pár dní dorazil i do toho druhého. Někdy tiše, jindy s pořádným rachotem.

V každém městečku žili nejrůznější obyvatelé:

• Buňky – pracovité, trochu uštěkané, ale věrné.

• Krvinky – neúnavní dopravci kyslíku a živin.

• Imunitní hlídky – bdělí strážci hranic.

• Vitamíny a minerály – oblíbení návštěvníci, o které se všichni přetahovali.

• A také méně vítaní hosté – viráci, stresáci, únava a chaos.

Někteří obyvatelé byli ve městečkách stálí a nenahraditelní – třeba Mozková Marie, která dohlížela na celý provoz, Srdcařka Sylva, co pumpovala rytmus života, nebo Cévní Adéla, která hlídala, aby bylo všechno propojené.
Jiní se objevovali jen občas – jako Virák Kazisvět, Stresák nebo Hladová Krize.

Každý den tu probíhaly stovky malých dramat i velkých zázraků.
A i když to obyvatelé Boženova a Pěpanova často zvládali s grácií, ne všechno bylo tak růžové. 

Stačilo málo — málo vody, málo spánku, málo vitamínů — a města se otřásla v základech.

Dnes ale začíná jejich příběh.
Příběh buněk, krvinek a neviditelných hrdinů, kteří se každý den snaží, aby Božka i Pepa mohli žít svůj život naplno.
Občas si postěžují, někdy si vynadají, někdy udělají malý zázrak — a vždycky mají co vyprávět.

Vítejte v Boženově a Pepanově.
Vítejte ve světě, kde má i nejmenší buňka svůj hlas.
A kde každý příběh končí malým ponaučením pro nás všechny.